Nesmrtelný Jan Werich
Lukáš Holubec : i-divadlo.cz, 02. 01. 2020
Pohádky Jana Wericha jsou neoddiskutovatelný pojem a nebál bych se napsal přímo národní poklad. Knihu Fimfárum z roku 1960 má doufám, když ne každá tak alespoň většina českých domácností. Devatenáct humoristických pohádek nejlépe s ilustracemi Jiřího Trnky jsou ideální ozdobou každé knihovny. Kdo je neznalý literárního díla nebo nosiče mluveného slova, jistě alespoň zaznamenal animovaný film z roku 2002, který je výběrem pěti povídek. Mimo jiné i té s názvem Až opadá listí z dubu. A kdo by neznal ani tuto verzi, ještě pořád může zajít do Divadla D21, kde tomu bude v březnu již deset let, co mají tuto pohádku na svém repertoáru.
Pro účely divadelního nastudování text upravila Kristýna Čepková, ale v zásadě je věrná originálu. Rovněž délka třičtvrtě hodiny je ideální pro udržení pozornosti diváků, kteří právě dosáhli alespoň osmi let. Samozřejmě je však pohádka vhodná pro návštěvu i starších dětí a pochopitelně i dospělých. Na první pohled zaujme vizuální zpracování, které je sice jednoduché, ale účinné a žádná rekvizita není na jevišti jen pro okrasu. Na scéně, pod níž je podepsaná Magdalena K. Hůlová, dominují štafle a dva stromy s několika málo předměty, které herci v představení využijí. Strohost na jevišti však vůbec nevadí. Jednak podporuje představivost návštěvníků, a také umožňuje nasadit o to větší úsilí pro účinkující, a tím zaujmout především menší diváky. Rovněž kostýmy Petry Krčmářové nepůsobí nijak přehnaně. Čert je nejvíce připomínám spletenými culíčky ve tvaru roztomilých růžků a hříšník Čupera je jednoduše oblečen jako sedlák, aby vynikla jeho civilnost a prostoduchost. Pompadůrka pak sice využívá nápadného odění, ale jednak je to pochopitelné z důvodu maskování herečky, která musí ztvárnit dvě postavy, a pak samotná osoba Pompadůrky se v pohádce převléká do extravagantního oblečení.
Inscenace vyniká svojí hravostí tolik typickou pro tvorbu Divadla D21. V roli čerta je naprosto vynikající Hana Mathauserová. Trochu jsem se obával, zda nebude působit trochu nepatřičně ráčkování její postavy, na které jsem přeci jen zvyklý u hlasu Jana Wericha, ale její mužíček s rohy je natolik přirozený, že to berete jako vrozenou vadu podávanou ovšem s lehkou vtipností. V roli Čupery pak vystupuje Petr Pochop. Tam jsem zase byl zvědavý, jak si poradí s pozicí, kdy je jeho postava opilá. Přeci jen se jedná o představení pro děti a ukázat osobu, kterak ji alkohol odrovnal, ale zase ne natolik, aby se jej štítily, není úplně jednoduché. Ale i zde se ukázala dlouholetá vyhranost Petra Pochopa a jeho cit pro dětské publikum. Trojici pak v mnou viděné repríze doplnila Stela Chmelová. Její Jůlinka sice nemá tolik prostoru, ale o to více si vychutnala postavu Pompadůrky, napravené hříšnice.
I přes nesmírnou hravost má však inscenace několik slabších momentů. Nepříjemně znějící harmonika sice měla své opodstatnění, ale troufám si tvrdit, že pro menší děti mohla působit příliš rušivě. Stejně tak mohlo být přesvědčivěji znázorněno peklo. Tvůrci se trochu schovali do tmy a spolehli se na dětskou představivost, ale obávám se, že zde pro to nebyl příliš prostor. Otázkou pak pro mě zůstává, zda inscenátoři dostatečně vysvětlili zhoubu jménem alkohol, ale na to nedokážu odpovědět.
Rozhodně je právem inscenace v režii Davida Šiktance již deset let na repertoáru Divadla D21. Jedná se o velice příjemnou záležitost, která jistě potěší nejen dětského návštěvníka. A dokud si alespoň několik málo dětí najde ve společnosti svých rodičů nebo třeba i školy cestu na Vinohrady, mohou se pěkně uvelebit do pohodlných sedaček a zaposlouchat se do kouzelných vět nesmrtelného Jana Wericha začínající slovy: „Bylo nebylo, ale spíš bylo, než nebylo…"
Více o představení Fimfárum – Až opadá listí z dubu
